Omnium 2015

Je to přes rok zpátky co se konal první ročník FBB Omnia na Brněnském Velodromu v rámci Velké ceny JMK, kterou pořádá Dukla Brno. FBB Omnium je závod pouličních festkařů. Kde jsi mohou zavodnici poměřit sve sily i jinde než na rušných silnicích, smrti horzících křižovatkách, no zkratka jinde než na alleycatech.

Na tento závod jsem se opravsu těšil, protoze minuleho ročniku jsem se nezůčastnil. Na závod jsem se nějak zvlášť nepřipravoval. Na festce jsem jel naposledy někdy v březnu, kdy jsme s Čulim byli na veletrhu For Bikes v Praze. Kdo sleduje naši fanpage, tak ví o čem je řeč. Od té doby jsem jezdil maximálně tak silnic a na festce jsem až do pár dnů před závodem nestál. Ještě tři dny před závodemjsem sám nevěděl na jakém stroji pojedu. Svůj Blacklabel od State Bicycle jsem rozprodal a začal jsem skládat nové kolo na starém reprezentačním rámu Duratec. Byl to boj. Složení kola obnášelo spoustu nepříjemností. Ale naštěstí jsem všechno zvládl a tři dny před závodem mi dorazila poslední součástka. JET sedlovka, která pro mě byla velkým plácnutím přes kapsu.

Letošního Omnia se zúčastnilo 20 závodníků. A není se čemu divit, protože ten to ročník měl velmi zajímavý program a taky lákavé ceny pro vítěze. Obzvlášť bych vystihl nádherné trofeje. Na časovém harmonogramu měli závodnci zajímavé disciplíny. Například pod názvem Poslední propadne peklu, Nejdelší cílová rovinka v životě a nebo Mystery race. Na start se postavili jezdci, jejichž revírem je město a ne závodní okruh. Závodnící kteří se utkávají při pouličních závodech jsi to teď přišli rozdat na ovál, kde platí taktika, zkušenosti a v neposlední řade rychlost. Žádné plánování trasy, kličkování mezi auty, nic na co jsme zvyklí.

Jako první na řadě byla disciplína pod názvem Poslední propadne peklu. Tato discipnína spočívala v tom, že závodníci měli odstartované jedno neutrální kolo, po jehož objetí se odstartoval vyřazovací závod. To znamená že po každém odjetém kole vypadává ze hry poslední závodník, který projede cílovou čáru.

Do závodu jsem šel absolutně bez zkušeností a nějáké větší taktiky. Spolíhal jsem na rady od kluků z Dukly. Během tohoto závodu jsem se dostal do pár nepříjemných situací. Nejhorší co mě potkalo bylo snad vytlačení z dráhy těsně před klopenou zatáčkou. V té chvíli mě napadlo jen pár řešení této situace, na rozhodování nebylo moc času. Zastavit, nebo přibrzdit nepřipadalo v úvahu. Bez lockringu se těžko brzdí obzvlášť v takové rychlosti. Nemohl jsem projet zatáčkou, protože v takové rychlosti a zmatku by to znamenalo jasný pád. Druhá varianta, vecpat se do zatáčky pod černou čáru bylo stejně riskatní, kvuli zavodnikovi, ktery se pohyboval na černé čaře. Místa k mání moc nebylo. V hlavě mi zůstala jen jediná myšlenka a to ta že „Buď spadneš jen ty, anebo všichni.“. Takže jsem to řízl pod černou čáru a při Boží pomoci jsme se nesmotali. Bohužel při tomto závodě můj týmový kolega Čuli neměl takové štěstí. Dostal se do nepříjemné situace, když do něj jiný závodník narazil řídítky, což ho rozhodilo a půlka předního kola se mu vypletla o matku na zadním kole závodníka před ním. Čímž pro něj závod skončil. Můžeme být rádi že to zůstalo jen u vyplateného kola. Byla to strašná rána, stačil jsem se jen ohlídnout, ale neměl jsem tušení co se stalo. Závod jsem pár kol táhl na první pozici, ale později jsem si před sebe pustil závodníky a nechal jsem si je až moc ujet. Nakonec jsem závod ukončil na devátém místě. Toto umístění překonalo moje cíle. Mým cílem bylo nevypadnout jako první, což se mi podařilo.

Po zhruba hodině došlo na mnou obávanou disciplínu pod názvem Nejdelší cílová rovinka v životě. Šlo o to, že závodníci se měli seřadit na cílovou rovinku a stát na místě tak dlouho než se závod na jedno kolo odstartuje. Když bylo odstartováno neutrální kolo tak někteří závodníci zvolili taktiku dojet k cílové čáře a stát před ní na místě dokud se sprint neodstartuje. Jelikož trackstand není moje silná stránka, přišel jsem s převratnou taktikou. Jet co nejpomaleji tak abych k cílové čáře dojel akorát na startovní výstřel. Tato volba do posledích zhruba sto metrů vycházela, ale to by nebylo ono, kdyby se mi to povedlo. Dojel jsem sto metů před cílovou čáru a než jsem se rozkoukal padl výstřel. Všichni závodníci byli najednou přede mnou, a já se svojí super taktikou opět velmi úspěšně kontroluji situaci zezadu. Byl jsem sice solidní kus za závodníky, ale nemohu předsi dojet poslední, na to nejsem psychicky připraven ani já, ani moje ego. Takže jsem šlápl do pedálu. Na cílové rovince jsem si zařval a myslím že jsem díky tomu poslední nedojel, takže dobrý. Týmový kolega Čuli využil dobrosdečnosti jeho táty, který mu dovezl nové přední kolo. A díky tomu mohl znovu odstartovat. Závod táhl až do poslední zatáčky na prvním místě, ale do cíle nakonec dorazil čtvrtý.

Poslední disciplína pod názvem Mystery race, se bohužel díky počasí nekonala. Přihnala se bouřka, na dráhu napršelo. Ale aspoň pro přiblížení, tento závod spočíval v tom, že závodnící krouží na ovále neustale dokola, dokud jim neodzvoní poslední kolo. Jede se na neznámou vzdálenost. Nevím jestli měl na tento závod někdo nějakou taktiku. Ale samozřejmě já ano, byla lehká, jasná a stručná… Prostě šlapej. Myslím si, že by to byl jeden z nejnapínavějších závodů. Podle mě by se jel doslova na krev.

Celá akce byla skvěle zorganizovaná. Velký dík patří Brněnské Dukle, která nám umožnila startovat v rámci jejich závodů. Dale pak klukům z Klubu Na Dráze za organizaci. A hlavně díky zúčastněným závodníkům byl tento závod na úrovni a myslím si, že i divácky atraktivní. Jsem si jist že atraktivita se do budoucna zvýší. Ovšem trochu mě zklamalo a naštvalo to, že se závodu zúčastnilo i pár dráhařů. Čímž vyhasla moje iluze o tom, že závod bude hlavně o tom, že si poměříme s kluka síly jinde než na ulici. Poněvač někteří nejmenovaní účastníci oproti ostatním měli mnohem větší zkušenosti. Tak bylo myslím předem vymalováno. Účast bývalým dráhařům nemůžu mít za zlé, byl to otevřený závod pro amatéry. Dost možná jsem nebyl jediný komu přišla jejich účast na tomto závodě jako komedie. Ale kde jinde si s náma festařema poměřit síly, když si kluci do ulic netroufnou. Já se budu řídit pro příště heslem „Nejdřív je trénink a potom ženy a show“. Abych mohl na dalším ročníku tohoto skvělého závodu zlepšit svoje letošní score.

Na závěr bych snad jen dodal to, že se těším na další ročník. A rád taky přivítám na startu nějakého alleycatu pány dráhaře, aby dokázali že na to mají i jinde než na ovále.

Zde je video z roku 2014:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *