GOLDSPRINTY 6.9 2014

V sobotu 6.9 2014 se konal první závod ze série Goldsprintů. V závodě byla kategorie mužů kde se utkalo zhruba 30 závodníků, a kategorie žen ve které bylo tuším 8 závodnic.

Závod začal, a hned ve kvalifikaci jsem vyfasoval svýho týmovýho kolegu Miru. Bylo to očekávaný, a i docela příjemný zjištění, protože jsme konečně mohli poměřit síly. Do závodu s Mirou jsem šel s nervozitou a velkým nadšením. Neočekával jsem že ho porazím, nebo že porazím kohokoliv jinýho, protože když jsem byl na svých prvních Goldsprintech v Industře tak jsem absolutně vyhořel. Po zhruba 14 sekundách jsme došlapali do cíle, každý s očekáváním vítezství, ale Mira o pár setinek zaostal zamnou.

Po kavalifikaci začala vyřazovačka, neměl jsem nejmenší tušení co mám od svého soupeře očekávat, tak jsem dupal. Nakonec jsem s náskokem něco přes 3 sekundy vyhrál a postoupil do osmifinále.

Osmifinále pro mě připravilo nepříjemné zjištění, protože z předešlého příjemného poměřování sil s Mirou se vyklubala vyřazovačka. Nechtěl jsem prohrát, ale zároveň jsem nechtěl vyřadit kámoše. Ale nezbývalo nic jinýho než valit na krev. Miru jsem porazil o 36 setin a cesta do čtvrtfinále byla otevřená. V tu chvíli mi došlo že musím vzít aspoň jeden flek na bedně, a neodjíždět domů s bramborovou medailí.

Ve čtvrtfinále jsem se utkal se Smrťákem. Byli jsme dva jezdci s nejrychlejšíma časama. V ten moment jsem si řekl že tohle bude moje první porážka, ale jak se říká… Nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko. V cíli jsem se se slovy „to bylo za dědu“ zjistil že jsem vyhrál v čase 11,4s. A že postupuji do finále na  500m. Po všech těch jízdách jsem byl dost utahanej, hladovej a ospalej. Ale šlo o finále, boj o první místo.  A to já jsem prostě musel mít.

S myšlenkou na dědu a na to že by byl radostí bez sebe kdybych mu mohl říct že jsem vyhrál, to tam dupu ze všech sil. Ze začátku jsem si řekl že nahodím trochu volnější a frekvenční tempíčko, ale to mi nevydrželo dlouho… Lítala mi hlava ze strany na stranu, a po pár sekundách se dostavila unavenost. Ale z levý strany na mě řval Mira „hobluj kurva hobluj“. Řekl jsem si že nemůžu polevit jinak to prohraju. Zakouslej do šátku, a vidina 10b. do seriálu byla na dohled. Vítězství v čase 23,98s bylo moje, a já byl nesmírně rád že už to mám zasebou.

Výhra 10b. do seriálu byla v kapse. Ceny a medaile nám předal Jiří Daler. Věci co jsem vyhrál překonaly moje očekávání, a ještě k tomu medaile co jsme s klukama dostali byly víc než nádherný. Byl to parádní zážitek. Díky všem pořadatelům, sponzorům a lidem co s tímto závodem mají co do činění za super akci!

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *